vizuálno | kreativita | lidé
How do we design public spaces and the environment that we live in? Do we perceive ourselves as a part of such a design process and how can we integrate our needs into it? Are cities designed in an accessible and inclusive way? And what about the playfulness and attractiveness? Those and many more questions came into my mind when reading The Urban Design Process by Philip Black and Taki Eddin Sonbli. (2019)
Vstupujeme do starého stavení – hlavní vstup netvoří ani automatické posuvné dveře lemované bezpečnostními bránami, ani honosný portál. Vcházíme zadním vchodem domu, malými dřevěnými dveřmi. První, co spatříme, je oheň.
Možná vás napadne, že tohle není úplně běžný scénář vstupu do knihovny. Libeňská pobočka Městské knihovny Praha zvaná Velký mlýn je ale v mnoha ohledech velmi odlišná od stereotypní představy knihovny.
Jak vnímáte prostorové uspořádání knihovny? (Z pohledu funkčnosti, informačních a knihovních služeb, well-beingu, komunitní funkce knihovny. Jaký má prostředí vliv na studium a práci?)
první otázka k reflexi
Tvoří ji v současnosti jen dvě a půl místnosti – v suterénu se nachází rozlehlý sál vybavený technikou pro promítání i koncerty a ve vrchní části najdeme rozlehlou místnost s kavárnou, jež jsou propojené průchodem ve zdi.
V suterénu se právě koná výstava horolezeckých fotografií. “Jsme tu nedávno měli mlhovač, dvě holčičky si stouply támhle k tomu mixážnímu pultu, zapnuly Spotify a pouštěly písničky a kluci mačkali tlačítko na mlhovači. Za chvíli tu nebylo nic vidět…” říká Pavel Kocourek, muž, díky kterému má knihovna ve mlýně svou podobu.
Krom výstav knihovna v suterénu často hostí folkové koncerty, dětská divadelní představení a další kulturní akce. Dle mého tím naplňuje hned několik vizí knihoven současnosti (a zdárné budoucnosti). Lidé, kteří se o knihovnu starají, tak totiž otevírají prostor pro komunitní setkávání, rozvoj vzdělanosti i kulutrního přehledu a v mnoha ohledech tak napomáhají budovat spokojenou občanskou společnost.
Suterén je však jen drobná část knihovny – hlavní prostor se nachází o patro výš, tam, kde je vstup, krbová kachlová kamna i kavárna. A co police s knihami? Ty jsou tam samozřejmě také! Stejně tak krásné designové pohovky, houpačka, sedací vaky, stolek pro nejmenší (ne)čtenáře, pokojové rostliny a stoly se self-checky.
Celý prostor působí uklidňujícím dojmem. Je světlý, prostorný, s místy, která přímo vybízejí ke čtení, studiu i práci. Fakt, že si ke každé zmíněné činnosti můžete dát v kavárně šálek horkého nápoje a domácí škvarkovou placku, pocit útulnosti jen podněcuje.
Zkuste popsat zážitek z exkurze do konkrétní knihovny očima někoho jiného. Zvolte si pro tento účel personu se specifickými potřebami a zkoumejte inkluzivitu designu prostor i služeb z perspektivy této persony (např. pohled člověka na vozíčku / dítěte, které ještě neumí číst /cizince, který nemluví česky). (Naplňuje podle vás knihovna komunitní funkci? Jak?)
druhá otázka k reflexi
Prostor knihovny, kterou popisuji, vznikal velmi živelně a zároveň se silným designérským přístupem. Nejprve zde byly z polystyrenu vyřezány prototypy regálů i jiného nábytku, poté rozestavěny po prostoru a testovány.
Pokud bych byla například v roli maminky s kočárkem, budu ráda, že do prostoru mohu vjet po rampě. Všechny dveře i uličky mezi regály jsou dostatečně široké, stejně tak je v hlavním sálu knihovny místo, kam mohu kočárek odstavit.
Bohužel s ním však nedokážu zdolat strmé schody vedoucí do suterénního sálu. Myslím, že i scházení těchto schodů, s malým dítkem v náručí by mohlo být problematické. Knihovníci však zároveň na tuto skutečnost poukazují a snaží se hledat cesty, jak do budoucna prostor ještě více zpřístupnit.
V této knihovně ale najdu dětský koutek a knihy pro malé čtenáře i nečtenáře. Zároveň se nejedná o tradiční tichou knihovnu – jsou tu připraveni na divoké děti, šum i výskání. Rodiny s dětmi tu jsou podle knihovníků více než vítané.
Měla by podle vašeho názoru knihovna ve svém řádu omezovat přístup některých skupin lidí (např. malých dětí) k počítačům a internetu? (Proč ano, proč ne? Konkretizujte odbornými argumenty.)
třetí otázka k reflexi
Malé děti jsou tu vítané. Jak je to však s přístupem k technologiím? Měla by knihovna malé děti pouštět neomezeně počítačům a k internetu?
Dle mého názoru ano. Myslím, že mnohem větší otázkou než zda můžeme děti k internetu pustit, se v současné společnosti stává, jak u dětí budovat zdravý vztah k technologiím, jak je učit technologie využívat efektivně a jak se vyvarovat hrozeb, které s sebou přinášejí. S tímto vším je spojené i téma digitálního wellbeingu, který u nás řeší například RNDR. Michal Černý, Ph.D. v rámci akademického projektu ONLIFE.
Co by podle vás knihovna mohla udělat pro zvýšení návštěvnosti (pro určitou cílovou skupinu)? (Zkuste navrhnout 2-3 konkrétní kroky s ohledem na funkci, prostory a návštěvníky knihovny.)
čtvrtá otázka k reflexi
Myslím, že tato konkrétní knihovna by mohla být ještě více zaměřena na pořádání akcí pro veřejnost. Velký mlýn má v současnosti vizi rámovanou tím, že by se měl stát libeňskou kulturní křižovatkou.
K tomu má dobře našlápnuto – v suterénu se během prvních měsíců fungování odehrálo několik hojně navštěvovaných akcí. Nicméně, akce jako takové nejsou samospásné a komunita se kolem místa ve většině případů nevytvoří jen sama od sebe. Pokud by ale místní knihovníci začali návštěvníky knihovny vzájemně propojovat, budovat společenství a síť kontaktů angažovaných čtenářů s chutí převzít libeňské kulturní dění pod svá křídla, myslím, že by se vize mohla krásně naplnit.
Pokud by totiž každý čtenář či čtenářka přivedla do knihovny jednoho dalšího člověka, který by byl místním geniem loci okouzlen a skrze toto okouzlení pak do knihovny sám přivedl někoho dalšího, komunita kolem Velkého mlýna by se mohla stát silnou a otevřenou.
Zároveň by otevřený a přístupný prostor knihovny šel skvěle využít pro drobné dílčí kurzy – například kreativního psaní, sketchnotingu či workshopů týkajících se duševního zdraví. Všechny tato témata by mohla být blízká dospívajícím a přilákat tak do knihovny jejich generaci.
Posledním tipem, který by knihovna mohla do své praxe zařadit, je užší spolupráce s vysokými školami. Dokážu si představit, že v rámci seminářů či exkurzí je prostor využíván pražskými vysokoškoláky – ať už kvůli útulnému a zároveň intelektuálnímu prostředí, nebo kvůli besedám s lidmi, kteří za celou knihovnou stojí a mají na této pobočce osvícený přístup k designu služeb.
Jaká je role knihovníků v dané knihovně a jakým způsobem pomáhají uživatelům s jejich potřebami? (otázka je relevantní vzhledem k velikosti a typu knihovny)
pátá otázka k reflexi
V této knihovně není výpůjční pult. Nezvyklé. Josu tu jen asi dva stolky se self checky, které ani netisknou stvrzenky. Vše porbíhá samoobslužně a digitálně. Jakou roli v takovém prostředí ale tedy hrají knihovníci a knihovnice?
Právě digitalizace jim v mnohém rozvazuje ruce. Mohou se tak místo tradičních činností věnovat napříkald výuce v roli učících knihovníků, budovat komunitu, pořádat akce pro veřejnost, pečovat o prostory a vymýšlet a implementovat různé (sociální) inovace.
Která služba knihovny vás zaujala nebo překvapila na proč? Myslíte, že se v ní odráží některý z pilířů Koncepce rozvoje knihoven? Který a jak?
šestá otázka k reflexi
Zaujala mě právě zmínka o tom, že je v knihovně hojně podporována digitalizace a skrze ni má personál knihovny více času na komunitní práci, což je přímo jedním z pilířů současné Koncepce rozvoje knihoven. Role komunitních knihovníků, kurátorů a pečovatelů zde dostává velkou pozornost. Díky tomu zde do budoucna bude, dle mého názoru, mnohem větší potenciál k budování velké a odolné komunity čtenářů a návštěvníků.
To by mohlo sekundárně ovlivnit i sousedskou komunitu v Libni a přispět k angažovanosti místních obyvatel v rámci veřejného společenského života.
O tom, co je to komunintí knihovna, jak tento pojem vymezujeme, co jsou sociální inovace na tomto poli a mnohém dalším píší PhDR. Michal Lorenz, Ph.D. a Mgr. Eva Víchová v článku K pojmu komunitní knihovna: hledání smyslu a uplatnění.
Během exkurze jsme navštívili několik druhů knihoven. Jaké hlavní rozdíly jste mezi nimi pozorovali (knihovní procesy, prostor apod.)?
sedmá otázka otázka k reflexi
Pokud bych měla srovnat tuto knihovnu s nově otevřenou pobočkou MKP na Petřinách, zde je komunitní setkávací potenciál mnohem větší. Myslím, že je to dáno zejména chytře a uživatelsky přívětivě navrženým prostorem. Na Petřinách je prostor knihovny sice přístupnější (najdeme zde výtah, kuchyňku atd.), nicméně prostor pro přirozené setkávání a otevřené akce je buď nepřívětivý, nebo skrytý v neveřejných patrech knihovny. Návštěvníky tak přirozeně nenapadne, že by mohli prostory využívat pro knihovnou či komunitou organizované akce.
Co v návaznosti na exkurzi do knihovny vnímáte jako největší problém knihoven v ČR?
osmá otázka k reflexi
Udržitelnost komunit, nenásilný rozvoj vzdělanosti a podporu zaměstnanců. Těžké je živit něco, když sám nejsem živen.
Myslím, že udržitelnost knihoven – a zejména těch osvícených – visí na vlásku. Tabulkové platy knihovníků a nesouměrně velké množství práce, které za velmi nízké příjmy vykonávají má někde hranice. A obávám se toho, že v kontextu současných socio-ekonomických změn bude stále častější, že knihovníci, kteří by něco chtěli měnit a ví jak na to, budou odcházet za lepším do start-upů a soukromých firem, kde za stejnou práci dostanou více peněz.
Dlouhodobé podfinancování tohoto sektoru by se nám, myslím, mohlo vymstít. Je sice krásné, že například na Petřinách vznikla draze zrekonstruovaná pobočka, ale když nebudeme mít dostatek incentiv k odměňování zaměstnanců, nemůžeme očekávat, že se v otázce knihovnicko-komunitní činnosti něco změní. Možná se nabízí otázka, zda namísto drahých prostor a vybavení nepotřebujeme zaplatit spíš otevřené, motivované a přívětivé zaměstnance s chutí budovat knihovny, jež budou naplňovat vize jednadvacátého století.
Pokud budeme schopni do českých knihoven dostat a náležitě odměnit vícero takových Pavlů Kocourků, nemám o budoucnost knihovnictví žádné obavy.
“Všechno, co by člověk dělal doma v obýváku a v knihovnách se běžně nesmí, tak se tady dělá.” – Pavel Kocourek, knihovna Velký mlýn
Zdroje:
Pořád KISK?
Ale zajisté. Občas cesty vedou netušenými údolími a strouhami, až nakonec dojdeme na širokou lesní cestu pokrytou jehličím. Jde se po ní hladce, měkce.
S KISKem je to podobné. Dostala jsem se na něj před pár lety skrz různá zaškobrtnutí, ale zároveň proto, že jsem od začátku cítila jemné pnutí, že „tady by mi mohlo být dobře“. A to se ukázalo jako jedna z největších pravd mého dosavadního bytí.
Díky předmětům, které jsem studovala na bakaláři, se mi otevřely zcela nové obzory s tolika možnostmi toho, co bych se mohla ještě dozvědět, co bych mohla zkoumat, do čeho se nořit, v čem bádat a co zkoušet, že jsem nemusela dlouze uvažovat o tom, jestli ve studiu pokračovat. Bakalářské trojročí je zkrátka příliš krátké na tak velké intelektuální dobrodružství. A cítím velký vděk za to, že si můžu studium ještě o pár let prodloužit.
Přesto, magisterské studium je od bakalářského jiné. Je individualističtější, což přináší novou perspektivu na celý učící proces. Láká mě si sama víc bádat v oblastech, které mě baví – od urbanismu, přes design služeb, až po mou milovanou vizualizaci dat a komunitní kurátorství.
Zároveň si souběžně se studiem poprvé zkouším i roli lektorky a v tandemu s Petrem Škyříkem se intenzivně věnuji komunitám, tmelení, společenstvím a všemu, co s nimi může souviset. Učíme společně předmět ISKB54 Komunitní kurátorství a stejnojmenný kurz pro veřejnost v rámci celoživotního vzdělávání.
Během následujících let bych si přála:
Magdaléna Bohuslavová